Trocha přírodopisu z osmé třídy
My jsme borci z osmičky,
známe svoje kostičky.
Od porodu do skonání
kosti naše tělo chrání.
300 jich v nás rachotí,
když jsme malí caparti.
Rostou, rostou, sem tam srostou,
řádně pohnou naší kostrou.
Proto dnes už všichni vědí,
kde která kost v těle sedí.
Stehenní, vřetenní, třmínek i čéška,
kloub kyčelní, Atlas, lopatečka...
Když puberta odcházívá
na 206 nám jich zbývá.
Užíjme jich, když jsme mladí,
staré kosti často zradí...
V přírodopise jsme probírali kostru člověka a hned jsme si říkali, že tolik kostí si snad ani nemůžme zapamatovat. Štěstí je, že máme v kabinetě kostru Věrku, která nám všem velmi pomohla, když se nestyděla a všechny nám je pěkně předvedla.
Hlava -29 kostí, páteř 33 - 34 obratlů, ramena,paže a vlastní ruce jich mají 64, kyčle nohy a chodidla 62 kostí. Chvilku se nám pletly například kosti vřetenní a loketní nebo holenní a lýtková, ale zvládli jsme to.
Své znalosti jsme si ověřili tím, že jsme se rozdělili do skupinek a každá skupinka si namalovala a popsala vlastní kostru. A protože se nám moc povedly, darovaly jsme je naší kamarádce – kostřičce Věrušce.