Noc ve škole
Noc ve škole
V pátek, 24. října jsme se sešli na první noci ve škole. Batožiny – jako bychom měli bivakovat 14 dní, každý plyšového mazlíčka , někteří i živého a spousta neutuchající energie.
Přesto, že jsme měli naplánovánu řadu aktivit, k některým jsme se nedostali z časových a k některým z technických důvodů. Na druhou stranu nás čekala aktivita, se kterou jsme nepoočítali. Babička Aničky pro nás připravila oslavu narozenin, které Anička měla. Štěstí bylo, že mezi sebou máme tak odvážné maminky, které se něbojí střel „rychlých špuntů“ a odstřílely je bez úhony na zdraví a majetku, protože my tu odvahu neměli a okukovali bychom je do dneška...
Nicméně – origami – papírové skládání nám neuteklo. Skládačky jsme si naplánovali z pytlíků od čaje, což je - vzhledem k jejich velikosti a nutné přesnosti - dosti náročné. Proto jsme se napřed učili skládat stromečky z částí papíru a teprve když nám to šlo, přešli jsme na čajové pytlíky. Stromečky, kytičky, motýlci... čas letěl jako bláznivý.
Odreagovali jsme se během a aktivitami na fotbalovém hřišti a vrátili zpět do tepla kuchyňky. Začali jsme si vybírat básničky na možné vystoupení, přeříkávali je a recitovali. Mezi tím jsme si povídali, povídali a povídali, až se nám ručička hodin nezadržitelně řítila do druhého dne. Měli jsme v plánu ještě jednu velmi zajímavou aktivitu, kterou jsme nazvali : „Pojďte s námi za hvězdami“ a mělo to být povídání o podzimní noční obloze, o souhvězdích a zajímavostech spojených s vesmírem. Bohužel, počasí nám nepřálo. Nevadí, máme se na co těšit příště... A jen tak, abychom vás navnadili – představte si, že se postavíte nebo si sednete, zavřete oči a představíte si ten klid, kdy se ani nepohnete, stav bez sebemenšího pohybu... příjemné? No vidíte. A právě v tento okamžik /jako v kterýkoliv jiný/ s námi naše planeta uhání vesmírem rychlostí 108000 km za hodinu...
Pak už jsme se přestěhovali na ubytovnu, abychom nechali odpočinout tělíčkům. Tělíčka sice odpočívala, ale pusenky mlely jako kafemlejnky ještě drahnou chvíli. Ale nakonec byly i ony udolány a všichni se – s mazlíčky v náručí - odporoučeli do říše snů.
Sylva Bučková