Náš výlet do Podhradí u Vítkova

24.10.2011 17:39

Ve středu 22. června jsme v dopoledních hodinách odjeli autobusem do Podhradí. Cesta nám trvala několik hodin a museli jsme několikrát přestupovat, protože spojení do Vítkova není právě ideální. Vystoupili jsme o zastávku později a tak nás čekala 6 km dlouhá pěší túra.

Naštěstí nám paní učitelka vzala batohy do auta a tak jsme vzdálenost překonali bez větších obtíží.

        Kolem druhé hodiny odpoledne jsme dorazili do kempu. Nejprve jsme si postavili stany a poté nás čekal výborný oběd. Po obědě jsme šli jezdit na kánoích. Odpoledne jsme hráli volejbal a vybíjenou. Pak jsme šli všichni sbírat dřevo do lesa na večerní táborák. Opékali jsme špekáčky a přitom se hrálo na kytaru a zpívalo. Kolem jedenácté hodiny jsme měli večerku.

        Najednou se zvedl velký vítr, strhl se prudký liják, který doprovázela silná bouře. Téměř všechny stany nám to zbouralo, během chvilky jsme byli všichni promočeni a všechny věci jsme měli mokré. Ze stromu začaly padat větve, stále silně bouřilo, a tak nás paní učitelka všechny evakuovala do nedaleké klubovny, kde jsme zůstali až do rána. Vyzkoušeli jsme si naživo, chování člověka za mimořádných situací. Museli jsme si sbalit během chvilky nejdůležitější věci jako doklady, peníze, baterku, nějaké jídlo, pití a teplé oblečení, přesně tak, jak jsme to viděli v naučném filmu. Za hodinu bouře ustala, ale my jsme se do stanů už nevrátili, zůstali jsme raději v klubovně, kdyby se náhodou bouře zase vrátila.

        Ráno nás probudilo sluníčko a venku bylo opět krásně teplo. Nejprve jsme museli postavit naše stany a dohledat věci, které byly mokré a nacházely se v okruhu několika desítek metrů. Po snídani jsme se vydali na výstup na nedalekou rozhlednu a k troskám starého hradu. Zvládli jsme to docela rychle a na oběd jsme byli zpátky v kempu. Odpoledne jsme mohli opět na kánoe a potom jsme hráli různé sportovní turnaje i proti jiným školám. Večer jsme strávili opět u ohně a čekali, až se úplně setmí, protože pro nás učitelé připravili stezku odvahy.

         Začalo opět pršet, ale přesto jsme na stezku odvahy šli. Cesta v lese se změnila v bahno a tak jsme všichni byli za chvíli celí od bláta a stezka odvahy se změnila na stezku legrace. Každou chvíli někdo uklouzl a spadl. Do cíle jsme dorazili po skupinkách a naštěstí se nikdo neztratil. Unaveni a mokří jsme se vrátili do kempu a šli spát. Čekal nás poslední den.

         Probudili jsme se znovu do krásného dne, nasnídali se a vyrazili do nedalekého lesa, kde pro nás byla připravena dobrodružná hra se zaměřením na poznávání. Rozdělili jsme se do skupinek a absolvovali různé úkoly. Po návratu jsme se sbalili a vydali se na cestu zpět.

            Odpoledne jsme se vrátili do Karlovic a rozloučili se.

Náš výlet do Podhradí u Vítkova